Příběh místa
Příběh Johanky — od nápadu k realitě
Kde se minulost setkává s dneškem

Osadu Johanka — německy Johannaburg — založil v 60. letech 18. století František Mikusch, správce zdejších velkostatků, a pojmenoval ji po své manželce Johanně Falkenhaynové.
Malá osada u hranice — zájezdní hostinec, deset domů, děti chodily přes kopec do školy do Staré Červené Vody. Po odsunu původních obyvatel úřady zakázaly dosídlení — příliš blízko napjaté česko-polské hranice. V padesátých letech jen ruiny. Oficiálně zaniklá 1965.
Přežil výhled. A základy. A jedna studna, kterou jsme při kultivaci pozemku nečekaně objevili.
Začalo to frustrací.
Věděli jsme, že chceme sdílet Jeseníky. Ne jako turistický produkt — jako zážitek. Místo, kde člověk pocítí, proč tady žijeme. Proč tady zůstáváme, přestože to není vždy snadné.
První pokus skončil dřív, než začal. Rudohoří, úpatí Hrubého Jeseníku — krásné místo, správná energie. Odpor ze strany CHKO a dalších organizací záměr zablokoval.
Pak následovaly dva roky hledání. Stovky lokalit. Pokaždé jiná překážka — myslivci, ochrana přírody, sousedé, špatný přístup, nevhodná orientace, komplikované vlastnické vztahy. Seznam důvodů „proč ne" byl nekonečný.

A pak jsme přijeli sem.
Vystoupili z auta. Uviděli výhled. Ani slovo — bylo jasno.
Studna změnila plány. Z jednoduchého off-grid domečku se stal projekt s wellnessem — saunou, vířivkou, chladící kádí. Prodloužilo nás to o celý rok. Nelitujeme ani chvíle.
Snažili jsme se maximálně využít místní materiály. Žulové kostky ze Žulové, štěrk z lomu za polskou hranicí, modřín z jesenických lesů. Off-grid nebylo volbou z módní filozofie — místo jednoduše žádné přípojky nemá. Ale ukázalo se, že to tak má být. Naučili jsme se čerpat vodu, filtrovat ji, spravovat energii.





Petra projekt vedla od začátku — každý šroub, každé rozhodnutí, každý kompromis i každá chvíle, kdy to stálo za to. Jan řeší to, co není vidět — web, energie, logistiku.
Zahradu jsme osázeli bylinkami, keři a travami. Na první pohled vypadá skromně. Ale je živá a na své nejlepší roky teprve čeká — stejně jako celé toto místo.

2024
Pozemek jsme koupili
2025
Stavěli jsme
2026
Spouštíme
2024
Pozemek jsme koupili
2025
Stavěli jsme
2026
Spouštíme
Johanka čekala přes sedmdesát let. My jsme čekali dva roky, než jsme ji našli.
„Místa, stejně jako lidé, jsou mnohem vzácnější, pokud mají historii.“
— Tančírna v Račím údolí